#°#°#°#°# I aM SoRRy, I cAn'T bE pErFeCt ... YoUr LuC!ŠeK #°#°#°#°#

Výčitky

22. února 2008 v 18:40 |  Stories
Seděla v malé tmavé místnosti a dívala se do plamenů v kamenném krbu a přemýšlela o tom co bude dál. Život se jí během jednoho dnu zhroutil jako domeček z karet. Přišla o to jediné co v životě měla ...: O něj ... O toho, který jí miloval. O toho, který jí vždy věřil. O toho, který byl pro ní životní láskou.
Poté, co pochopila, že to není jen noční můra začaly se jí rojit v hlavě různé myšlenky, ale ta nejvýraznější byla: JE TO TVÁ VINA. Jen 4 slova. Jen 11 písmen, ale přesně vystihovala její pohled na věc. Kdyby mu v půl dvanácté nevolala, že se zase cítí osamělá a kdyby mu neřekla tu osudovou větu- "Prosím přijeď za mnou, jinak nevím, jak to bez tebe přežiju" - mohl tu teď sedět s ní a mohli si plánovat svou budoucnost. Jenže on jí tak miloval, že se rozhodl za ní opravdu jet i když venku byla prudká bouře a skrz proudy vody nebylo vidět ani ne na metr, po nebi tančily spletité blesky a foukal silný vítr. Právě ten se mu stal osudný. V jedné ze zatáček ležel vyvrácený velký strom, ale on si ho nestihl všimnout. Byla to vteřina. Jen malý zlomek času. Ale ta chvíle byla pro něj osudná. A aniž by to v ten moment věděla tak i pro ní samotnou.
Již několik dní i nocí proseděla u tohoto krbu a brečela. Vzpomínky na něj byly nekonečné. Jedna šťastná chvíle za druhou, ale na konci jejího příběhu nebylo nic veselého. Jen temnota, opravdová samota, stesk, ani kapka naděje na krásný zbytek života a snad jediné, co bylo pro ní trochu povzbudivé bylo to, že má jednu možnost jak být už navždy šťastná. Jednu možnost, která jí odpoutá od všeho trápení. Možnost, která jí odpoutá od tohoto světa. Možnost, která jí odpoutá od všeho, ale spojí jí s ním ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama